V roce 1534 chtěl Benvenuto Cellini, italský renesanční malíř zažít „magickou seanci“. Setkal se s jedním sicilským knězem, který se vyznal v magickém umění rituální magie, přítelem Vincenciem Romolim, dvanáctiletým chlapcem a druhým kouzelníkem, který kněze doprovázel. Cellini toužil po lásce ženy. Ze všech míst, která si mohli vybrat pro rituál, se vydali do římského Kolosea.

Načrtli devítistopý kruh a po hodině a půl se objevili nějací duchové a komunikovali se skupinou. Řekli jim, že Cellini bude mít svou lásku do jednoho měsíce. Pak se ale něco strašlivě pokazilo. Stále více a více duchovních bytostí přicházelo a pak začali být velice agresivní. Během krátké doby, „se zjevilo příliš mnoho duchů.“ Dvanáctiletý chlapec křičel, „Všechny je ohrožoval milion nejzuřivějších lidí, jaké kdy viděli.“ „Čtyři obři, plně ozbrojení, se snažili vniknout do kruhu.“ Dítě vykřiklo, že „Koloseum hoří a že se plameny valí směrem k nim.“"

Skupina se k sobě v hrůze přitiskla, kouzelník hodil další hrst čertova lejna do ohně a po nějaké době duchové rozzuřeně odešli. Skupina zůstala schoulená až do rána a zůstalo jen několik duchů, „a ti si drželi odstup“. Při odchodu a útěku domů je pár duchů pronásledovalo.

Římské Koloseum bylo ze všech míst velmi špatnou volbou místa pro milostný rituál. Jeden člověk umírající násilnou smrtí vydává negativní energii, ale tisíce násilných smrtí, spolu se všemi emocemi smrti - gladiátorů, lvů a další divoká zvířata trhající lidi na kusy a intenzivní násilí zanechá stopy po celá staletí.

Vhodné prostředí s energií, která je v souladu s cíli rituálu je důležité, nežádoucí vlivy samozřejmě mohou ovlivnit rituál nebo magickou akci k horšímu.

Hudba, myšlenky, vzpomínky na minulé zážitky nebo fantazie jsou také důležité pro vytvoření vhodné nálady a prostředí podporují cíle rituálu.